Dobrý den. Jsem Veronika Hájková a se psem mě baví svět. Vždycky jsem věděla, že mi stačí podívat se na mého spokojeného psa a zalije mě pocit štěstí. Teď vím, že tohle štěstí si prožiju při pohledu na každého spokojeného psa. Prostě psi nás na těch svých vodítkách vedou k pohodě v životě. Učíme se od nich a když je nám ouvej, jsou mnohdy první, kdo nás běží zachránit.
Můj první pes byla bílá boxerka Ema, která měla umřít právě pro svou nestandardní barvu. Našla jsem ji v útulku v Modřanech při natáčení pořadu Chcete mě? a vybraly jsme ji s Martou Kubišovou, pro kterou jsem pět let psala televizní scénáře. Další pes a můj splněný sen buldok Belinda mi obrátil život naruby a byla z toho knížka Pes ve městě. A vlastně i další moje knížky jsou psů plné, stejně jako moje vysílání v Rádiu Junior, kde mám jako zvířecí agentka svůj pořad.
Všechno se dřív nebo později v tom lidském životě sejde. A moje cesta se s tou psí osudově propojila ve chvíli, kdy jsem vstoupila do organizace Se psem mě baví svět. Ta pomáhá psům, kteří se ocitli v nouzi, a potřebují najít svoje nové místo na světě. Vrací ty nemocné, zraněné, vystrašené a psychicky zlomené duše zpátky do života.
Vznikla knížka „Se psem mě baví svět“, kde Marta Kubišová, Robert Kodym, Ivan Mládek, a mnoho dalších psali o svých psech, Richard Genzer vytvořil psí desatero a v knížce byla řada dojemných vyznání psům, kteří lidem změnili život. Zorganizovali jsme akci „Se psem mě baví běh“, na které v pražské Stromovce startovalo přes tisíc běžců, a řadu koncertů „Se psem mě baví zpívání“.
Začali jsme vydávat kalendáře a v nich se k naší pomoci psům přidali Marek Eben, Lucie Bílá, Tereza Kostková Lucie Vondráčková, olympijská vítězka Katka Neumannová, Matěj Ruppert, Jan Dolanský a mnoho dalších.
Můj osobní příběh „se psem mě baví svět“ je nejen plný stovek příběhů, které jsem řečí těch pejsků napsala, já jsem je s nimi někdy i žila. Když jsme odváželi čivavy, které měly jít příští den na smrt, protože už nebyly schopné zabřeznout, když jsme pitbulce Jenny hledali ztracená štěňata, bohužel v té době už mrtvá, zatímco ona vyhublá na kost bojovala o svůj život, když jsme vyhrabávali z hnoje v chlívku malé yorkšíří holky, které dřív rozením vydělávaly paničce na živobytí. Takových příběhů jsem za ta léta zažila stovky, ne-li tisíce.
Ale v naší organizaci máme takové heslo: „za měsíc se dá změnit hodně, třeba celej svět.“
A když vidíte psa, který umírá na podvýživu, skoro už to vzdal, život s lidmi ho zklamal tak, že nemá ani chuť žít. A za několik týdnů zvesela odchází s novou rodinou do svého opravdového prvního domova, tak tohle na té práci miluju ze všechno nejvíc. To je to, co pokládám za velký smysl svého života.
Nebo mrňavého pejska, starého slepého, nemocného, který nikomu nestál za to, aby ho vzal k veterináři.. A on v dočasce rozkvete, získá sebevědomí, naučí se smát. A vy napíšete ten jeho příběh, který pak na Facebooku sdílejí tisíce lidí, a on si mašíruje domů až se mu za patama práší. To je ta obrovská odměna!
Organizace Se psem mě baví svět spolupracuje a pomáhá také dalším organizacím, dočaskám a mnoha útulkům.
